AI a práce: kde končí ochrana a začíná adaptace

Umělá inteligence se stále rychleji prosazuje v oblastech, které byly dosud založeny na lidském rozhodování – od náboru zaměstnanců přes hodnocení výkonu až po organizaci práce. Evropská regulace reaguje na reálná rizika spojená s diskriminací, ztrátou autonomie a netransparentním fungováním algoritmických systémů. Praxe však ukazuje, že samotná pravidla nezajišťují ochranu, pokud stát nemá kapacity a odborné zázemí pro jejich účinné uplatňování.

Stále zřetelnější je napětí mezi snahou firem zvyšovat produktivitu a flexibilitu a omezenou schopností veřejné správy dohlížet na používání algoritmických nástrojů v reálném provozu. Nejasná zůstává odpovědnost za rozhodnutí automatizovaných systémů i role kontrolních orgánů, které na tuto změnu nejsou systematicky připravené.

Debata se proto netýká samotné technologie, ale jejího řízení. Pokud má AI na pracovišti fungovat jako nástroj modernizace a ne jako zdroj konfliktů, bude nutné jasně vymezit odpovědnost státu, zaměstnavatelů a managementu a sladit regulatorní ambice s realitou trhu práce.

‍