Tvůrce, nebo spotřebitel technologií: kam míří česká ekonomika

Česká ekonomika dlouhodobě naráží na limit nízkého růstu produktivity, který již nelze překonat ani levnou pracovní silou, ani dalším zvyšováním veřejných výdajů. Umělá inteligence patří k několika málo nástrojům, které mohou tento strukturální problém reálně změnit. Právě v okamžiku, kdy se o jejím skutečném využití začíná rozhodovat, však vstupuje v platnost nový evropský regulatorní rámec pro AI.

Klíčovým faktorem nebude samotná existence evropských pravidel, ale způsob, jakým je české instituce promítnou do metodik, dohledu a investičních rozhodnutí. Rozhodovat se bude o tom, zda regulace vytvoří předvídatelné prostředí pro inovace, nebo se stane další administrativní bariérou, která zpomalí zavádění technologií a odradí investory.

V sázce není pouze tempo implementace AI, ale i strategická pozice České republiky: zda zůstane pasivním příjemcem regulace a technologií vyvíjených jinde, nebo se dokáže posunout k jejich aktivnímu využívání s měřitelným dopadem na produktivitu, konkurenceschopnost a kvalitu pracovních míst.

‍