Umělá inteligence se rychle přesouvá z experimentální fáze do běžného fungování firem i veřejných institucí. Rozdíly mezi zeměmi už proto nevznikají jen v kvalitě výzkumu, ale také v dostupnosti výpočetního výkonu, dat, talentu a schopnosti technologie skutečně nasadit.
Česká debata se stále pohybuje mezi podporou inovací a požadavky nové regulace. Stát musí být schopen vytvořit předvídatelné prostředí, které chrání veřejný zájem, ale současně nekomplikuje firmám zavádění nástrojů s reálným dopadem na produktivitu.
Co dnes nejvíc brzdí širší využití AI v Česku? Kde má stát investovat, kde regulovat a kde naopak ustoupit? A podle čeho poznáme, že česká AI politika přináší skutečný ekonomický výsledek?